Jedenáctý týden: Božské ženství
Naše obrazy Boha se stávají pestřejšími spolu s růstem do duchovní zralosti (R.Rohr)
Pro každého z nás tu je „jeho“ Bůh
Bůh přichází ke každému z nás jedinečným způsobem po celý život. Někdy je dobré, když k nám Bůh přijde jako Otec, ale někdy musí Bůh přijít jako přítel a jindy jako milenec. Přesto vím, že jak budeme pokračovat v naší duchovní cestě, a to slibuji, že Bůh se nám také někdy zjeví v ženské podobě. Bude to On pro nás osobně. (Možná to bude skrze Sofii, která nás naplní moudrostí, nebo skrze Marii, která nás miluje tak, jako milovala svého syna Ježíše.) Pro některé z nás to možná bude poprvé, kdy se zamilujeme do Boha. Znám osobně mnoho takových lidí.
Jaký je Bůh skutečně?
Je potřeba se více otevřít našim představám o Bohu, abychom zjistili, kdo Bůh skutečně je. Naše prvotní a soukromé obrazy Boha jsou většinou typickou směsí našich zkušeností s vlastními matkami a otci. Jestliže naše matka byla tvrdě kritická, je kritický i náš Bůh. Pokud byl náš otec panovačný nebo autoritativní, stejný je i náš Bůh. ¨Je pro mne velmi smutné být svědkem toho, kolik lidí se bojí Boha, zakouší Boha jako chladného a nepřítomného, a dokonce mají strach z Boha jako někoho, kdo by jim mohl ublížit a zradit je. Takové představy o Bohu odhalují spíše stavu našich rodičovských symbolů než aby vypovídali i trojičním Bohu.
Proč opustit pyramidální – patriarchální – představy o realitě světa
Mnozí z nás, vědomě či nevědomě, jsme si představovali Boha a realitu jako vesmír ve tvaru pyramidy. Na vrchol trojúhelníku jsme umístili mužského Boha a všechno ostatní jsme položili pod ním. Většina křesťanského umění, církevního designu a architektury odráží tento pyramidální pohled na svět. Schopnost lidstva maskovat své vlastní nedostatky, dokonce i prostřednictvím náboženství, se zdá být nekonečná. Pyramida nebo patriarchální logika je „logická“ pouze tehdy, když je aplikována ve prospěch systému a statu quo – který se hrdě nazývá „reálným světem“. Naše neschopnost rozpoznat nevhodnost pyramidy pro náboženství ukazuje, jak velmi malý vliv měla dynamická Trojice na naše historické způsoby myšlení. Trinitární myšlení je více spirálovité, kruhové a proudící než pyramidové.
Nahradí jej představa o neustálém přílivu a odlivu Boží lásky
Opravdu se nemáme čeho bát. Trojiční proud Boží lásky je jako vzestup a příliv a odliv na břehu. V trojičním vesmíru si lze realitu představit jako nekonečné, milující vylévání, které posiluje a vytváří věčné, milující objímání. Tento věčný proud kolem nás je možné vidět každým okamžikem, každým zvířetem, rybou, květinou, ptákem a planetou. Vším kolem nás. Je to vesmír: první inkarnace Boha.
Všichni potřebujeme zahodit falešné obrazy Boha. Neposlouží nám a jsou pro nás příliš malé.
Prvotní dobrou zprávou je, že celé stvoření a celé lidstvo bylo vtaženo do tohoto láskyplného proudění (bez výjimek)! Nejsme cizinci ani diváci, ale neodmyslitelně jsme součástí božského tance. A právě taková teologie je schopna vytvořit i dobrou politiku a budoucnost. Stále máme naději.