Týden čtyřicátý devátý: Mystická naděje
Mystická naděje
Mystická naděje spočívá na osobní zkušenosti. Získáváme ujištění, že Boží přítomnost, Boží láska a milosrdenství jsou opravdu v nás a všude kolem nás. A to bez ohledu na životní okolnosti nebo nejistou budoucnost. Otec Richard Rohr o ní píše jako o adventní naději, založené na našem očekávání Ježíšova příchodu :
Adventní mantra „Přijď, Pane Ježíši“
Adventní mantra „Přijď, Pane Ježíši“ nám naznačuje, že celé křesťanské dějiny žijeme z jakési záměrné prázdnoty či nenaplnění. Podle budoucího času má dokonalá plnost teprve přijít. Teologická ctnost naděje tak udržuje náš život široce otevřený pro Boží milost a důvěru že budoucnost vytvoří Bůh. To je bdělost, ke které nás vyzývá evangelium. Adventní synonyma pro bdělosti jsou slova – být si vědom, být živý, pozorný, ostražitý . Adventní čas nás vyzývá k vnitřní bdělosti. Zároveň nás vaš varuje před přílišným spoléháním se na sebe sama.
Komu opravdu důvěřujeme?
Důvěřujeme našemu Pánu v takovém rozsahu? Nebo spíše i nadále doufáme v lidská řešení? Požadujeme příliš, aby se vše dělo podle nás? Požadujeme, aby naše úzkosti byly odstraněny, a když to tak není, pak vyčítáme Pánu: „Proč jsi mne nezbavil toho problému? Proč připouštíš takový život?“ Náš postoje je pak bez důvěry ve slova: „Přijď, Pane Ježíši.“ Odmítáme přijmout naději kterou nabízí.
Pohled Waltera Brueggemanna
Starozákonní učenec Walter Brueggemann vidí naději jako důvěru v to, co Bůh udělal a udělá, navzdory důkazům o opaku:
Naděje založená na víře v evangelium nemůže být jen jakýsi vágní pocit, že věci snad budou fungovat. Naděje je přesvědčení, že Bůh je houževnatý a vytrvalý (navzdory smrtelným potížím do něhož se svět stále více propadá). Je to přesvědčení, že Bůh má v plánu uskutečnit svět radostný a plný pokoje. Křesťané mohou nalézt v Ježíšových příbězích přesvědčivé důkazy o tom , že Ježíš s velkou vytrvalostí obracel nepřátelství přinášením pokoje, smutek obracel v radost. A přitom byl sám zranitelný a křehký. Předvedl, že mrtví mohou být vzkříšeni, že lidé ztracení v smetišti lidského společenství budou znovu nalezeni a vyhnanci se budou moci vrátit domů. [1]
otec Richard pokračuje:
„Přijď, Pane Ježíši“ je výzvou ke skoku do opravdové svobody a ponoření se do plného odevzdání. Tak zní opravdová ctnost naděje. Naděje je trpělivá a důvěřivá ochota žít bez strachu z toho co bude, žít bez lidských dočasných řešení. Naděje znamená být spokojený se životem a být dokonce šťastný. Slova „Přijď pane Ježíši“ získal pro naší vnitřní spokojenost vyšší úroveň. Je vnitřním zdrojem pro nás život. Zdroj , který není závislá na nás, ale je mimo nás. Obdrželi jsme dar důvěry, že Kristus přijde znovu, stejně jako už přišel kdysi. Že již vstoupil do naší minulosti, do našich soukromých nejistot i do našeho utrpení. Naše dřívější křesťanská minulost, která byla bez opravdové naděje se najednou stala skutečnou křesťanskou nadějí. A naše mantra : „Přijď, Pane Ježíši“ už přestala být výrazem našeho zoufalství, ale stala se radostným výkřikem kosmické naděje.
[1] Walter Brueggemann, A Gospel of Hope, compiled by Richard Floyd (Westminster John Knox Press: 2018), 104–105.
Adapted from Richard Rohr, Preparing for Christmas: Daily Meditations for Advent (Franciscan Media: 2008), 1–3.
Image credit: Nicholas Kramer, Untitled (detail), 2021, photograph, Seattle. Used with permission.