Osmý týden: Milovat jiné příběhy
Autorka Felicia Murrellová se pomocí jazyka vesmírného vejce dělí o svou zkušenost s dospíváním se silným smyslem pro náš příběh, který byl omezen silou jiných příběhů:
Chápala jsem svět ve kterém jsem vyrůstala – připadal mi normální
Nikdy jsem nezpochybňovala svět, ve kterém jsem vyrůstala. Řídila jsem se rytmem, který mi určovali lidé kolem mě, chápala jsem svět a způsob, jak se v něm zařadit, optikou a životem těch, kteří měli nade mnou moc…. V malém venkovském městečku v Severní Karolíně, kde jsem prožila mládí, žili černoši na jedné straně kolejí a běloši na druhé….. Nic na tomto životě mi nepřipadalo nenormální. To byl náš příběh….
Nevzpírali jsme se systému
Nikdo nemluvil o rase. Nikdo nevyjadřoval nespokojenost a nepojmenovával věci nahlas. Nikdo se nezmínil o tom, jak se věci mají. Nevzpírali jsme se systému. Drželi jsme hlavy dole a dělali to, co jsme měli. Úspěch a postup byly příběhy jiných, lidí na druhém konci města, na druhé straně kolejí. My jsme měli zůstat na svém místě a dodržovat přirozený řád věcí, což jsem dělal, dokud jsem už nemohl.
Pak přišly další příběhy
Jako matrjošky, které se hnízdí jedna v druhé, byl můj příběh malého dítěte roztříštěnou, rozdělenou částí našeho příběhu. Ve stínu dominantních hlasů mi můj příběh připadal méně podstatný, dokonce zbytečný. Bez jasného pochopení celku byl můj příběh neúplný. Ale můj příběh byl to jediné, co jsem znala, dokud jsem nebyla vystaven jiným příběhům.
Murrell zdůrazňuje, že je důležité dovolit jiným příběhům, aby nás vtáhly do vzájemné blízkosti a do jednoty příběhu.
Hluboké, důvěrné poznání příběhů druhých posiluje schopnost jednat
Když zůstáváme zaseknutí ve smyčce svého příběhu bez ohledu na jiné příběhy, zejména když je „náš“ zarámován v eurocentrickém, patriarchálním, dominantním paradigmatu (nebo žijeme v reakci na něj) jako měřítko pro všechny ostatní příběhy, zůstáváme s neúplným modelem. Seznámení se s jinými příběhy je pozváním, branou k poznání. Ale je to jen to – příležitost k poznání. Vítání a přijímání různorodosti může vytvářet obeznámenost, ale není to totéž jako poznání. Hluboké, důvěrné poznání posiluje schopnost jednat, nabízí vzájemnost a díky vzájemnosti nám dává příležitost být strážci vlastního příběhu, aniž bychom se museli stranit jiných nebo ustupovat nesouhlasu…..
Je potřeba vidět větší celek kolem sebe
Jak se k sobě navzájem přibližujeme v lásce, pravdě naší autentické síly? Možná, že změnu přivítáme, místo abychom se jí bránili. Abych rozšířil svůj pohled na svět mimo paradigma jižanského, křesťanského, venkovského nebo chudého pracujícího člověka na širší vesmírný rámec, který je inkluzivní, univerzální, potvrzující a přijímající, potřeboval jsem vidět části a celek v celé jejich majestátní nádheře i chaotické složitosti.
plně vidět; empaticky naslouchat
Transcendence neznamená popření nebo odpoutání se od mého nebo našeho příběhu. Je to namáhavý závazek říkat pravdu; plně vidět; empaticky naslouchat, který vyžaduje práci žít a být ve světě; hluboké, důvěrné poznání; posunout se za naše teorie a mapy k budování vztahů.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Felicia Murrell, “Gateway to Knowing,” ONEING 9, no. 2, The Cosmic Egg (2021): 77, 78, 79, 80, 82–83. Available in print and PDF download.
Image credit and inspiration: Priscilla Du Preez, Untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. With our energy and effort, we treat the stories of others as sacred and worthy of our time and attention, like our own.