Sedmý týden: Co je to mystika?
Mystický teolog Howard Thurman (1899-1981) popisuje svobodu, kterou každý z nás má, aby zakoušel božství:
K tomu, abyste se dostali k Bohu, nic nepotřebujete
Mystika konečně tvrdí, že k tomu, abyste se dostali k Bohu, nic nepotřebujete. Nepotřebujete prostředníka. Nepotřebujete žádnou instituci. Nepotřebujete obřad ani rituál. Bůh je ve mně a žebřík ze země do nebe je k dispozici. Mohu tedy vystoupit po svých vlastních oltářních schodech, ať jsem kdekoli a za jakýchkoli okolností, a klíč k pochopení této zkušenosti a ke zkušenosti samotné není nikdy v rukou žádného jiného člověka.
Když miluji lidi, pak v sobě nacházím Boha
Když miluji lidi, pak v sobě nacházím Boha. Ať už pokleknu u jakéhokoli oltáře, na tom nezáleží, Bůh ve mně se začne pohybovat nahoru chodbami mé mysli a mých emocí … a vystupuje ze mě a brouzdá nad vámi…..
Pokud se dokážu ztišit, aby se Bůh ve mně mohl dát na pochod, nepotřebuji nikoho ku pomoci
Pokud někoho milujete, nikdy se toho člověka nevzdáte. Není zajímavé, jak na tom Ježíš vždycky trval a jak jsme to v našem učení úplně přehlédli? Nic z toho, co mohu udělat, nemůže zabít Boha ve mně. Nic. Nic. Protože ho nemohu zničit, možná, že když mu budu naslouchat, když se dokážu dostatečně ztišit, uslyším, jak mi našeptává přesné slovo, které potřebuji, aby mě zbavilo tolika mých neštěstí a bídy a pesimismu ohledně povahy života a smyslu mého vlastního života. Pokud se dokážu ztišit, aby se Bůh ve mně mohl dát na pochod, nepotřebuji žádného kněze, nepotřebuji žádného kazatele, nepotřebuji ani žádný kostel. Ti všichni mi možná pomohou, ale já je nepotřebuji. Konečně je Bůh ve mně, a když najdu Boha v sobě, když přijdu do kostela, najdu Boha v kostele. Důkazní břemeno konečně spočívá na životaschopnosti mého vlastního vědomí. [1]
James Finley se obrací k mystikům jako k učitelům, kteří odhalují, jak setrvávat v Boží lásce.
Bůh spočívá v nás spočívajících v Bohu
Mystikové jsou muži a ženy, kteří jsou skrze mystické zážitky zasaženi vědomím, že tam dole, v hlubinách věcí, se Bůh vyjevuje a rozdává sám sebe v každém dechu a úderu srdce a jako každý dech a úder srdce. Zakoušejí tuto jednotu a v okamžicích, kdy tuto jednotu zakoušíme, jsme jako chvilkový mystik. Mystici jsou učitelé, protože vydávají svědectví o tom, že je možné v této jednotě trvale zakotvit, a ne jen prožívat její malý, chvilkový záblesk – Bůh spočívá v nás spočívajících v Bohu.
Skutečný příběh našeho života je, kde se nacházíme ve vzájemnosti lásky
V mystické zkušenosti mi byly Boží hlubiny z Boží velkorysosti dány jako hlubiny mého já. Tato zkušenost jednoty je nekonečným ztotožněním Boha se mnou – s Božím vlastním životem – v mé nicotě bez Boha. Láska se nikdy nevnucuje, vždycky se nabízí, takže jakmile jednou zakusím tuto duchovní zkušenost, musím se svobodně odevzdat lásce, která se mi dává. Ve vzájemnosti lásky se pak naplňuje osud. To je skutečný příběh našeho života – kde se nacházíme ve vzájemnosti lásky. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Howard Thurman, “The Religion of the Inner Life,” in The Way of the Mystics, ed. Peter Eisenstadt, Walter Earl Fluker (Orbis Books, 2021), 115–116. Note: Minor edits made to incorporate inclusive language.
[2] Adapted from James Finley, host, Turning to the Mystics, podcast, season 1, ep. 1, “Introducing James Finley,” Center for Action and Contemplation, February 8, 2020.
Image credit and inspiration: Alexander Klarmann, Untitled (detail), 2017, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. The leaf can be a doorway into being with what is, experiencing the ineffable and intangible nature of the Great Mystery.