Padesátý druhý týden: Svaté vtělení
Autor Cole Arthur Riley se zamýšlí nad tím, jak nás vtělení Ježíše do Marie vybízí k radikálnímu přijetí našeho vlastního vtělení:
Jak nahlížela Marie na Vtělení?
Často jsem si kladl otázku, zda se Maria i při plném vědomí a hlásání slávy svého lůna za ni styděla. Jak se její tělo měnilo a břicho rostlo, ptala se, zda je hodno nosit božské?… Nebo viděla své tělo takové, jaké je – svaté? Slabé, silné, lidské a svaté.
Bůh vložil důvěru do těla Marie
Pro mě se příběhu o Bohu, který se stává tělem, vyrovná pouze Boží podřízení se ženskému tělu. To, že se Stvořitel vesmíru rozhodl spolehnout na ztělesněné stvoření. Být pěstován, živen, vysvobozen – Bůh vložil důvěru do těla. V Mariiny svaly a hormony, střeva a prsa. A když je Kristovo tělo rozlámáno a krev prolita, měli bychom mít za tajemství, že nejprve bylo rozlámáno ženské tělo a prolita její krev, aby mohla být na svět přivedena naděje světa.
Naše představy o nebi jsou odosobněné
Jsme pozoruhodně hmotné bytosti. Když mluvíme o tom, že neseme Boží obraz, věřím, že nemalou část z toho tvoří fyzické nesení. Možná jste už slyšeli, že se říká: „Nemáš duši. Ty jsi duše. Máš tělo.“ Nejsem si jistý, odkud přesně tato představa pochází, ale tento pocit přežívá. Mnozí z nás v honbě za duchovnem žalostně zanedbávají to fyzické. Zabýváme se učením o spáse, které se orientuje na jednu základní naději: nebe. A naše představy o nebi jsou často odosobněné – duchovním cílem je věčně překračovat hmotný svět…..
Ale Ježíš pil mléko z prsou svého stvoření
Naše příběhy křesťanského eskapismu nás vedou tam, kde je fyzické zatracováno a nehmotné oslavováno. Tam, kde jsou jediné svaté věci neviditelné. Jak můžete čekat, že tomu uvěřím, když jsem se setkal s Bohem, který pil z prsou svého stvoření? [1]
Riley nabízí tuto adventní modlitbu, která nám připomíná, abychom ctili zkušenost vlastní bezmoci:
Bože mateřského lůna
Neztratilo se nám, že ses podřídil ženskému tělu a důvěřoval jsi mu, že tě ochrání a bude růst. Když vzpomínáme na devět měsíců, kdy jsi přebýval v lůně ženy, Boží tělo, které bylo opečováváno a nošeno, připomeň nám, že naše vlastní těla jsou hodna takové péče a něhy. Kéž je toto období posvátného zastavení, kdy si dopřejeme čas být nablízku svým vlastním tělům, chránit je a posilovat. Ve světě, který toho od nás tolik vyžaduje, nám připomeňte, že Kristus k nám nepřišel fyzicky nezávislý a nedovolil světu, aby si ho bez omezení bral a používal. Ukažte nám tvář Krista, který byl těžce závislý, který potřeboval být držen, krmen, umýván. Kterého bylo třeba konejšit a kolébat, aby usnul. Máme-li ctít božské v nás, kéž je to toto božství – plně vtělené, plně důstojné v těle. Amen. [2]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org. Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Cole Arthur Riley, This Here Flesh: Spirituality, Liberation, and the Stories That Make Us (New York: Convergent, 2022), 57, 58.
[2] Cole Arthur Riley, Black Liturgies: Prayers, Poems, and Meditations for Staying Human (New York: Convergent, 2024), 231.
Image credit and inspiration: Nathan Dumlao, Untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We are born into this world a holy incarnation.