Padesátý druhý týden: Svaté vtělení
Otec Richard Rohr se dělí o to, co Kristovo vtělení nabízí celému lidstvu:
Duch prostřednictvím fyzického stvoření
Od samého počátku času zjevuje Boží Duch svou slávu a dobrotu prostřednictvím fyzického stvoření. Křesťané věří, že tato univerzální Kristova přítomnost se později „narodila z ženy pod zákonem“ (Gal 4,4) v okamžiku chronologického času. To je velký křesťanský skok víry!
Ježíš přišel do již Kristem nasáklého světa.
Odvážně věříme, že Boží přítomnost byla vlitá do jediné lidské bytosti, takže lze vidět, že lidství a božství v něm – a tedy i v nás – působí jako jedno! Místo toho, abychom říkali, že Bůh přišel na svět skrze Ježíše, možná by bylo lepší říkat, že Ježíš přišel z již Kristem nasáklého světa. Druhé vtělení vyplynulo z prvního, z láskyplného spojení Boha s fyzickým stvořením. [1]
stal součástí našeho malého, domácího světa a byl pokoušen jako my
Ježíš svou vtělenou přítomností nabídl světu živý příklad plně vtělené lásky, která se vynořila z obyčejných, omezených životních situací. To je pro mě skutečný význam Pavlova výroku, že se Ježíš „narodil z ženy pod zákonem“. V Ježíši se Bůh stal součástí našeho malého, domácího světa a vstoupil do lidských omezení a všednosti – a prvních třicet let zůstal anonymní a do značné míry neviditelný. Sám Ježíš během svého života netrávil čas stoupáním, ale hodně času sestupováním, „vyprazdňoval se a stával se takovým, jako jsou všichni lidé“ (Flp 2,7), „byl pokoušen ve všem, co jsme my“ (Žd 4,15), a „žil v omezeních slabosti“ (Žd 5,2).
Ježíš prošel, užíval si a trpěl celou lidskou cestu
Ježíš prošel, užíval si a trpěl celou lidskou cestu a řekl nám, že můžeme a máme dělat totéž. Jeho život byl příkladem rozvíjejícího se tajemství ve všech jeho fázích – od skrytého, božského početí až po běžný dospělý život plný lásky a problémů, přerušený několika okamžiky proměnění a osvícení, a to vše vedoucí ke slavnému nanebevstoupení a konečnému návratu.
I my se můžeme poučit z našich zkušeností cestou do hloubky věcí
Jak stojí v listu Židům 4,15: „Nemáme přece velekněze, který by nedokázal soucítit s naší slabostí, ale máme toho, který byl v každém ohledu jako my, zakusil každé pokušení a nikdy neustoupil“ (můj překlad). Ježíšův život nám ukazuje, že se nemusíme bát hloubky a šíře vlastního života, toho, co nám tento svět nabízí nebo co po nás žádá. Je nám dáno svolení, abychom se důvěrně seznámili s vlastními zkušenostmi, poučili se z nich a dovolili si sestoupit do hloubky věcí, dokonce i svých chyb, než se pokusíme vše příliš rychle překonat ve jménu jakési idealizované čistoty či nadřazenosti. Bůh se skrývá v hlubinách – dokonce i v hlubinách našich hříchů – a není vidět, dokud zůstáváme na povrchu čehokoli. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent, 2019, 2021), 16, 14–15.
[2] Rohr, Universal Christ, 110–111.
Image credit and inspiration: Nathan Dumlao, Untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We are born into this world a holy incarnation.