Padesátý týden: Rozšiřujeme naše představy o Bohu
Richard Rohr vysvětluje, jak může být zkušenost s Bohem děsivá i lákavá a nakonec úžasná.
Dva protiklady – nový prostor
Učenec Rudolph Otto (1869-1937) ve své knize Idea svatého říká, že když někdo prožije zkušenost svatého, ocitne se současně ve dvou protikladných věcech: mysterium tremendum a mysterium fascinans neboli děsivé tajemství a lákavé tajemství. [1] Obojí se stahuje a zároveň jsme vtaženi dopředu do zcela nového prostoru.
Počátek náboženství je strach
V mysterium tremendum je Bůh nakonec daleko, nakonec za hranicí – příliš mnoho, příliš mnoho, příliš mnoho (viz Iz 6,3). To vzbuzuje strach a stahování se zpět. Mnoho lidí se nikdy nedostane za tuto první polovinu cesty. Pokud je to jediná polovina svatosti, kterou zažíváme, zažíváme Boha jako hrůzu, jako toho, kdo má veškerou moc a v jehož přítomnosti jsme naprosto bezmocní. Náboženství v této počáteční fázi bývá zahlceno pocitem hříšnosti a oddělenosti. Definování hříchu a řízení hříchu se stává samotnou podstatou náboženství a duchovní se stěhují, aby tuto práci vykonali.
K tomu je potřeba přidat vábení
Současně se zkušeností svatého jako něčeho přesahujícího a přílišného se objevuje další pocit fascinace, vábení a svádění, vtažení do něčeho velmi dobrého, lákavého a úžasného neboli mysterium fascinans. Je to paradoxní zkušenost. Otto říká, že pokud nemáme obojí, nemáme pravou nebo plnou zkušenost Svatého. Na základě své zkušenosti bych s tím souhlasil.
Mystika – Bůh je nám blízko
Mystika začíná tehdy, když zcela transcendentní obraz Boha začne ustupovat a prohlubuje se pocit Boha jako bezprostředního, přítomného, tady, teď, v bezpečí, a dokonce ve mně. Augustinovými slovy: „Bůh je mi bližší než já sám sobě“ [2] nebo „více mnou než já sám sobě“. Svatá Kateřina z Janova křičela na ulicích: „Mé nejhlubší já je Bůh!“. [3]
Bůh je můj rádce a v noci mě mé nitro poučuje
Abychom mohli duchovně poznávat věci na hlubší úrovni, musíme tuto propast překonat. Pak paradoxně poznáme, že poznání skrze nás činí Někdo Jiný. Bůh už není „tam venku“. V tomto okamžiku to není tak, že by člověk měl nový vztah s Bohem; je to tak, že má zcela nového Boha! „Bůh je můj rádce a v noci mě mé nitro poučuje,“ říká žalmista (Žalm 16,7). Bůh působí s námi, v nás, a dokonce jako my.
Jsme radostní v blízkosti milence
Mystikové jsou ti, kteří jsou vpuštěni do tohoto tajemství Božího milostného vztahu k duši, každý ví, že Bůh miluje zejména mou duši; Bůh mě miluje jedinečně. Do téhož tajemství jsme pozváni i my. Každá pravá láska nám dává tento pocit, že jsme výjimeční, vyvolení a jako nikdo jiný. Proto jsme tak radostní v přítomnosti svého milence, který nás zrcadlí božským zrcadlem.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Rudolf Otto, The Idea of the Holy, trans. John W. Harvey, 2nd ed. (New York: Oxford University Press, 1950), 140.
[2] Augustine, Confessions 3, part 6. Latin text is “Tu autem eras interior intimo meo.”
[3] Catherine of Genoa, Vita 14. Italian text is “Il mio me è Dio” (1580 ed.).
Adapted from Richard Rohr, Yes, And…: Daily Meditations (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2013, 2019), 108–109.
Jenna Keiper, Untitled (detail), 2020, photo, New Mexico. Click here to enlarge image. God inhabits the rainbow of our being(s). We are all in God and God is represented in all of us: plant, human, animal, earth, star, light, dark.